Andělika lékařská

Andělika lékařská

Vnitřně se používá při zažívacích potížích, při křečích, při snížené tvorbě moči a sklonu k tvorbě močových kamenů. Zevně je vhodná při zhmožděninách a bércových vředech.

Vnitřně se používá při zažívacích potížích, při křečích, při snížené tvorbě moči a sklonu k tvorbě močových kamenů. Zevně je vhodná při zhmožděninách a bércových vředech.

Latinský názov

Archangelica officinalis Moench./ Hoffm. (Apiaceae - Miříkovité)

Ľudové názvy

Andělička, andělka, andělský kořen, anjelika, děhel, kořen sv. Ducha, litvor, vybolen.

Zbieraná časť

Kořen, plod (Angelicae radix, Angelicae fructus)

Použitie

<p><span style="font-size: 11pt; line-height: 115%; font-family: ">Vnitřně se užívá při zhoršené činnosti zažívacího ústrojí (špatné trávení, plynatost), při křečích, zpomalené střevní činnosti, při snížené tvorbě moči a sklonu k tvorbě močových kamenů. Zevně je droga vhodná při zhmožděninách s krevními podlitinami, zánětech pokožky ve vlasové části hlavy, při nehojících se a hnisavých bércových vředech, při spáleninách. Je vhodnou součástí přípravků pro léčbu seniorů. Působí proti bakteriím a některým plísním. Furanokumariny v první fázi účinku zpomalují vylučování některých léčiv v těla, v druhé fázi ho urychlují. Podobné druhy andělik (A. sinensis) mají ochranné účinky na játra a zabraňují snížení obsahu zásobního polysacharidu glykogenu v játrech. V lidovém léčitelství našla uplatnění jako antiseptický prostředek, účinné expektorans, emmenagogum a při nespavosti způsobené nervovým onemocněním. U nás se rozšířila ve středověku; mniši ji pěstovali jako prostředek proti moru.</span></p>

Obsahové látky

Silice (hlavními složkami jsou: alfa a beta fellandren, alfa-pinen, delta-karen, sesquiterpeny), kumariny.

Doba zberu

Kořen - říjen, plod - září

Charakteristika

<p><span style="font-size: 11pt; line-height: 115%; font-family: ">Usušený kořen s oddenkem, bez zbytků nadzemních částí, výrazného kořenitého zápachu, chuti ostře kořenité, nahořklé. Oddenek je krátký, až 5 cm široký, na povrchu jemně a hustě kroužkovaný, nahoře často se zbytky načervenalých listových pochev. Kořeny jsou četné, až 30 cm dlouhé a až 1 cm široké, často copovitě spletené; zevně podélně hluboce brázdité, příčně hrbolaté, tenké kořeny hustě a velmi jemně kroužkované. Přízemní listy rostliny jsou velké, dlouze řapíkaté, dvakrát až třikrát zpeřené. Lodyžní listy jsou střídavé, pochvami přisedlé k lodyze. Květenství tvoří velké polokulovité okolíky. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, zelenobílé. Plody jsou dvojnažky s křídlatými žebry. Oddenky s kořeny se sklízí na podzim nebo na jaře. Droga snadno vlhne a velmi snadno podléhá napadení škůdců a hmyzu. </span></p>

Sušenie, zosychací pomer

Kořeny sušíme umělým teplem do 40 °C. Drogu ukládáme do papírových pytlů. Kořen snadno vlhne, plesniví a často bývá napaden hmyzem. Plody - celé okolíky - sušíme buď zavěšené ve svazcích, nebo volně rozprostřené v dobře větraných místnostech. Po skončení sušení plod vymlátíme. Balíme do papírových pytlů. Sesychací poměr: kořen 1:1, plod 1:1.

Andělika lékařská V čajoch

LEROS Stomaran