Řepa červená Čerstvá i vařená, přínosná je řepa červená

Hlíza červené řepy má své místo v gastronomii, ale má i terapeutické využití.

Latinský název Beta vulgaris subsp vulgaris

Lidové názvy Červená řepa, řepa salátová, cvikla

Popis a výskyt Dvouletka s velkými srdcovitými listy a dužnatou hlízou, která je intenzivně zabarvena do červenofialova. Pochází pravděpodobně z okolí Středozemního moře.

Zpracování Hlíza červené řepy se používá čerstvá, nakládaná i vařená. Z části produkce se lisuje šťáva. V čajových směsích se ojediněle vyskytuje i sušená a způsobuje zabarvení čaje do růžova nebo červena.

Účinné látky Anthokyaniny (takzvané betalainy), cukry (hlavně sacharóza). V listech (ale menší množství i v hlíze) je obsaženo železo, vitamíny A a C a řada minerálních látek.

Účinky Hlíza červené řepy má své místo v gastronomii, z hlediska výživy patří ke zdravým potravinám. Má vysokou nutriční hodnotu a málo kalorií. Bývá součástí dietní a vyvážené stravy.

Rizika Občas se vyskytují alergie. Vzhledem k obsahu železa a jiných minerálů se nedoporučuje u chorob kde hrozí akumulace těchto látek v játrech (Wilsonova choroba, hemochromatóza)

Dávkování 150 až 500 ml šťávy nebo odpovídající množství čerstvé řepy, po dobu 1 až 4 týdnů.

Zajímavosti Konzumace červené řepy může zabarvovat moč a stolici do červena. Je to ale zcela neškodný příznak.

Sbíraná část Hlíza (Betae vulgaris tuber/radix)

Doba sběru Od září do prvních mrazů.