Svatoondřejské čarování
Svatý Ondřej je patronem nevěst, proto děvčata a mladé dívky v předvečer a na jeho svátek (30. listopadu) uplatňovaly různé zvyky, věštění a milostnou magii.
PhDr. Barbora Půtová, Ph.D. et Ph.D.
Žádaly o jeho přímluvu a praktiky směřovaly k milostným a manželským otázkám či problémům. Věřily, že jim předpovědí budoucnost v lásce, výběru partnera i ženicha a uzavření sňatku. V podstatě se jedná o mnohé zvyky uplatňované rovněž na Štědrý den, ovšem podle přesvědčení našich předků na svátek svatého Ondřeje dosahovaly větší účinnosti. Protože svatoondřejská noc má čarovnou moc, traduje se, že co se na svatého Ondřeje člověku v noci zdá, to se mu vyplní. I takto mohla dívka odhalit svého budoucího partnera.
Dívky se snažily z různých znamení uhodnout, kdy se provdají. K tomu sloužila například obuv. Dívka se postavila zády ke dveřím a přes hlavu přehodila střevíc. Špička obrácená ke dveřím znamenala, že se do roka provdá a opustí rodný dům. Pata směřující ke dveřím naopak značila, že si bude muset na manželství ještě rok počkat.
Dívky přicházely o půlnoci klepat na kurník. V případě, že se jako první ozval kohout, do roka se dívka provdala. Když však první zakdákala slepice, musela se svatbou dívka ještě počkat. Pacholek mohl také dívku přinést na zádech ke chlévu a při tlučení na dveře volal: „Milá plemenico, povíš nám něco; přinesl jsem dívku ke tvojemu chlívku, kolik dáš rochotů, za toli se vdá roků!“ Počet ran vycházejících z chléva předpovídal počet roků do svatby.
K lidovým obyčejům patřilo zalévání višňové větvičky. Na svatého Ondřeje dívka ulomila zuby višňovou větev, kterou zasadila do hlíny a každý den zalévala vodou z úst. Pokud rozkvetla na Vánoce, dívka se měla velmi brzy provdat. Tato tradice se později přenesla na svátek svaté Barbory (4. prosince) a třešňové větvičky zvané barborky.
Dívky zjišťovaly stav, věk, povolání, a dokonce podobu svého milého. Tvář budoucího ženicha hledaly v odraze vody, díře vysekané v ledu, zrcadlech nebo v komínech. Pokud stavení topilo dřevem, děvčata využívala třísky nebo polínka k věštění. Když chodily pro dříví, počítaly si polínka. Výsledné číslo naznačovalo, koho mohou očekávat za nápadníka. Sudý počet znamenal mládence, lichý naopak vdovce. Při přípravě knedlíků, uschovaly do tří z pěti lístečky se jmény nápadníků. Pak se netrpělivě čekalo, který knedlík vyplave na hladinu první. Dívka hned věděla, za koho se provdá.
Ke zvykům patřilo i třesení s plotem. Dívky při třesení plotu pronášely: „Svatý Ondřeju, já tobě plotem chvěju, abys mi pověděl, kterého dostanu.“ Následně vyjmenovávaly povolání, sledovaly větve a jejich pohyb. Povolání nápadníka mohlo odhalit i lití olova. Rozpálené olovo dívky nalévaly dívky přes křížový klíč do studené vody v míse. Vzniklé tvary z olova předpovídaly řemeslo a živnost, například bochánek chleba odkazoval na pekaře a šídlo nebo kopyto na ševce.
