Miřík celer Nenahraditelný pomocník pro vaše trávení

Zelenina, která napomáhá trávení. Býval symbolem smutku a z jeho listů se pletly pohřební věnce.

Latinský název Apium graveolens

Lidové názvy Celer, apich, miřík, opich

Popis a výskyt Dvouletá bylina z čeledi miříkovité (Apiaceae). Je pěstována jako kořenová zelenina pro své bulvy nebo jako naťová zelenina s aromatickými listy. Ty se někdy vybělují, aby měly křehčí chuť. V některých státech západní Evropy, USA a také v Indii se používají i celerové plody (semena), která mají svěžejší vůni a kromě potravinářství se jejich silice používá i do parfémů.

Zpracování Bulva i nať se jako potraviny a koření zpracovávají různými způsoby. Používají se čerstvé i sušené, vytváří se granuláty a extrakty. Plody se suší a případně se z nich destiluje silice.

Účinné látky Plody: silice (hlavní složkou butylftalid, sedanolid, apiol), kumariny, olej, škrob. Bulva obsahuje i vitamíny, kyselinu listovou, minerální látky.

Účinky Celer podporuje trávení, stimuluje tvorbu žaludečních šťáv. Silice z plodů snižuje hladinu cholesterolu, má močopudný účinek a používá se tradičně i na snížení krevního tlaku.

Rizika Celer je jeden z častých alergenů.

Dávkování 0,5 až 1 g plodů na šálek vroucí vody, připravuje se jako nálev.

Zajímavosti Jako léčivá rostlina, která napomáhá trávení i jako zelenina byl známý již ve starověku. Býval symbolem smutku a z jeho listů se pletly pohřební věnce. Ve středověku ho zahradníci pěstovali do polévek, pod hovězí pečeni či do salátu. V Evropě se začal pěstovat až po třicetileté válce. V Čechách se celer bulvový definitivně ujal až ve druhé polovině 19. století.

Sbíraná část Hlíza, nať, plod

Sušení, sesychací poměr Semena rozprostřeme na síto/pečící papír a pozvolně sušíme při pokojové teplotě. Vysušená semena uložte na suché a chladné místo.

Doba sběru Hlíza: září -říjen, nať: červenec–září, plod: srpen–září