Kmín kořenný Cenné koření s blahodárnými účinky na trávení

Tradiční koření. Jako léčivá bylina pomáhá při nadýmání, žaludečních křečích a jiných poruchách trávení.

Latinský název Carum carvi

Lidové názvy Kmín luční, kmín krámský, raška, raska

Popis a výskyt Dvouletá nebo vytrvalá bylina, jejíž plody jsou drobné vejčité dvounažky. Pod povrchem plodů jsou siličné kanálky, kde se vytváří typicky aromatická silice. Kmín je domácí v Evropě a Asii, pěstuje se často i u nás.

Zpracování Sbírá se zralý plod, který se při sběru a sušení rozpadá na jednotlivé nažky. Z plodů se i destiluje čistá silice.

Účinné látky Silice (3 až 7 %, hlavní složkou silice je karvon, dále limonen, dihydrokarvon, karveol a jiné), olej, proteiny.

Účinky Hlavní použití je v kuchyni jako koření. Jako léčivá bylina se používá při střevní plynatosti, křečovitých bolestech žaludku a střev, při nechutenství a jiných poruchách trávení. Rovněž mírně podporuje laktaci u kojících maminek.

Rizika Nemá výraznější rizika.

Dávkování Při problémech trávicího traktu 1 až 2 g ve formě nálevu (čaje), a to jednorázově nebo opakovaně až 3× denně. Případně 2 kapky čisté silice.

Zajímavosti Kmín je jedno z nejstarších používaných evropských koření. Jeho používání je doloženo už ze starověku.

Sbíraná část Plod (Carvi fructus)

Sušení, sesychací poměr Pokud jsme sklízeli celou nať, dosušíme ji pak svázanou ve snopcích nebo rozprostřenou volně na plachtách. Nažky kmínu se vyklepávají, popř. vymlacují. Nažky sušíme v malé vrstvě za občasného převracení. Sesychací poměr: 2 : 1.

Doba sběru Červenec–srpen