První polní práce a vliv počasí na úrodu našich předků

První polní práce v kalendářním roce našich předků zahrnovaly jarní orbu a setí nastupující v průběhu měsíců března a dubna. Příprava půdy k setí a jarní orba vrcholily přibližně v polovině března kolem svátku svatého Řehoře (12. března). „Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, líný sedlák, který neoře.“ Již od začátku kalendářního roku připravoval hospodář půdu na setbu, zbavoval pole kamení a plevelu, uklízel sněhové závoje a urovnával povrch půdy. Březen je však měsíc zásadní pro pozdější úrodu, jarní orba proto představovala nejdůležitější zemědělskou činnost. Jakmile půda rozmrzla, v pluzích zapřažení koně a volci vyjeli na pole, aby po zimě obrátili půdu. První orba byla spojena s lidovými zvyky a rituály. Před první vyoranou brázdou oráč pokropil sebe, tažná zvířata i pluh svěcenou vodou a požehnal znamením kříže. První brázdu začal vyorávat se slovy „ve jménu božím“ nebo „s pomocí boží“. Když se vrátil z pole, hospodyně mu na uvítanou připravila smažená vejce pro zajištění zdárného růstu plodin na nově pooraném poli a zdraví a sílu samotnému oráčovi.

Hojná úroda závisí na kvalitním vysetí semen nebo plodů. Pro obnovu a růst plodin, dobrou úrodu, je žádoucí slunce, teplo a vláha. Zapotřebí je zároveň sucho, tedy prach, který uvádí některé pranostiky. „V březnu prach a v dubnu bláto – sedlákovi roste zlato.“ S příchodem dubna nastává období otvírání země, která přijímá semena. Zpravidla v dubnu, v některých oblastech již v březnu, se do připravené půdy, vyorané brázdy, selo obilí, tzv. jařina (pšenice, ječmen, oves, žito), určené ke sklizni v letních měsících. Zrní rozhazoval rozsévač ručně. Na levém rameni měl zavěšenou rozsívku a pravou rukou rozhazoval zrna obloukem. Obilí mohl rozhazovat i z ošatky nebo ze zástěry. I setí obilí doprovázelo několik zvyků a rituálů za účelem požehnání pro kvalitní úrodu. Rozhazovač třikrát provedl znamení kříže nad zrnem a svazkem klasů z poslední úrody a svěcenou vodou pokropil osivo i pole. První hrst obilí rozhodil do tvaru kříže. Vhodné období pro setbu zaznamenávají i některé dubnové pranostiky, například připadající na svátek svatého Anselma (21. dubna). „O svatém Anselmě sejme semeno do země.“

Potřebnou vláhu úrodě zajišťuje dubnový čerstvý sníh nebo déšť. „Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší.“ Dubnové počasí charakterizuje vrtkavost a proměnlivost, jež může přinést častější teplotní výkyvy, holomráz a poškodit nově zaseté jarní plodiny a ozimé plodiny. Na začátku dubna doznívá mariánské jaro, které střídá aprílová zima, chladnější až mrazivá, přetrvávající do poloviny měsíce. Výkyvy počasí se stabilizují na rudolfské jaro (svátek svatého Rudolfa 17. dubna), kdy nastává oteplení a dobytek a koně jsou vyháněni na pastvu. Před 20. dubnem počasí opět doprovází proměnlivý ráz, nastupují vojtěšská chladna (svátek svatého Vojtěcha 23. dubna). Na svatého Jiří přichází jiřské jaro, oteplení a stálost jara. „Svatý Jiří volá, země se otvírá, aby tráva rostla, tráva zelená.“ Budoucnost úrody se předvídala v předvečer svátku svatého Marka (25. dubna), který byl vzýván pro hojnost a ochranu zaseté úrody před kroupami, vichřicí nebo bouřkou. V posledních dubnových dnech přináší vpád chladného vzduchu ze severu opět ochlazení. Floriánská chladna (svátek svatého Florián 5. května) doprovázená sněžením, mrazy a mrazíky mohou přetrvávat až do prvních květnových dnů. Ostatně pro kvalitní úrodu byl žádoucí deštivý a chladný květen. „Studený máj, v stodole ráj.“