Půst v lidové tradici a křesťanství

Náboženský význam půstu se projevuje i v kontrastu k náboženské hostině. Aby si člověk mohl vážit nadbytku, musí poznat také nedostatek. Hostina je obvykle ritualizována a různým pokrmům a potravinám se připisuje posvátný význam. Půst představoval prostředek ke snížení smyslového vnímání, zdůraznění duchovního vnímání a zřeknutí se tělesných i duševních požitků. Navíc se v lidovém léčitelství předpokládalo, že má půst posilující účinek a umocňuje dopady léčitelských praktik. Půst uzdravoval nemoci a zotavoval, zaháněl zlé duchy a posvěcoval tělo.

Křesťanský půst začíná Popeleční středou (letos připadá na 2. března) a trvá čtyřicet dnů (do 11. dubna). Představuje období příprav na Velikonoce. Postní doba vrcholí svatým týdnem, při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista, a končí velikonočním triduem (třídenní umučení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista). Čtyřicet dnů má základ v biblické typologii – čtyřicet dní se postil Ježíš Kristus na poušti. Velikonoční půst, dodržovaný na jaře, je zároveň symbolem obnovy, protože se probouzí příroda. Tělo po zimě pociťuje následky jednotvárné zimní stravy, je vystaveno zvýšeným požadavkům a vyžaduje podporu metabolismu. Půst je detoxikační opatření umožňující organismu zbavit se škodlivých látek. Půst přináší změnu a přijetí nového řadu, potlačení stávající jednostrannosti a získání životní síly.

Vedle čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi a v adventní době zavedla katolická církev jednodenní posty. Tradičním postním dnem je pátek, protože v tento den byl ukřižován Ježíš Kristus. Půst je vědomé zdržení se konkrétních pokrmů a potravin. V období velikonočního půstu se věřící mohou najíst dosyta pouze jednou denně (půst újmy), zatímco v pátek se zákaz vztahuje na požívání masa a masitých polévek (půst zdrženlivosti). Na postní dobu a dny stravu tvořily méně obvyklé a zpravidla zdravé pokrmy. V postní dny se nekonzumovalo maso ani živočišné produkty (mléko, sýr nebo vejce). Postní pokrmy zahrnovaly převážně jídla z brambor, mouky a z vody. Jídla, která jsou považována za typické postní pokrmy – ryby, luštěniny a brambory, vstoupila na stůl prostého lidu podstatně později (luštěniny v 17. až 18. století a brambory v 1. polovině 17. století, jejich užívání se však rozšířilo až v 19. století). V postní tradici se vařily polévky, placky a kaše z obilných zrn, luštěnin, ovoce, a také z brambor (kucmoch). Připravovaly se různé nákypy, žemle, žebrácké buchty nebo vdolky, které se potíraly rozvařeným sušeným ovocem a povidly.

Půst by měl být praktikován ve skromnosti a v soukromí. Postit se ovšem neznamená zříci se pouze jídla, půst je zřeknutí se všeho, co spoutává. Půst vede ke křesťanské zdrženlivosti a přináší několik druhů poznání – opravdového hladu (pochopení situace hladovějících), ušetření materiálních prostředků (příležitost k almužně), získání času (omezení společenských aktivit), zastavení se (dokonalejší poznání svého já), poznání lidské slabosti a síly (vede ke skromnosti), uvědomění si chyb a hříchů (snaha o nápravu), rozlišování důležitého od nepodstatného (uspořádání života), nadhled (stáváme se svobodnější), prohloubení pokory (stáváme se upřímnější) a odevzdání se boží vůli (láska k Bohu, k sobě a bližním). Zdržení se vlastních potřeb a ovládnutí vášní a neřestí je zároveň projevem modlitby, která člověka očistí a sjednotí jeho tělo a mysl. Půst má ovšem své zápory a nebezpečí, k nimž patří tělesné a duševní obtíže, jako jsou hlad, bolest hlavy, slabost, podrážděnost a špatná nálada.

Křesťanství v současnosti nabízí alternativy půstu. Záleží na věřícím, jakou formu půstu s ohledem na životní styl nebo zdravotní stav zvolí. Věřící nahrazují půst od jídla odřeknutím se pojídání sladkostí a konzumace alkoholu, omezením sledování televize nebo vykonáním dobrých skutků. Doposud přetrvává pojetí půstu, jehož cílem je individuální očista, regenerace, nalezení vnitřního klidu nebo osobní růst a zdokonalení duchovního života. V současné době spěchu, konzumního způsobu života a materiální nasycenosti může být půst připomínkou pravých životních hodnot.