Svátek bylinkářek Nanebevzetí Panny Marie

PhDr. Barbora Půtová, Ph.D. et Ph.D. 11. 8. 2022

Svátek Nanebevzetí Panny Marie připadá jako jeden z hlavních a nejstarších svátků církevního roku na 15. srpna – období, kdy vrcholí sklizeň a začíná ustupovat léto. V lidové tradici je svátek označován Panny Marie ve žních, Panny Marie kořenné nebo Matička kořenná a Matička bylinná. Svátek Nanebevzetí Panny Marie uctívají západní katolické i východní pravoslavné církve. Předpoklad Nanebevzetí Panny Marie nacházíme již v Bibli v jejím oslovení jako „požehnané mezi ženami“ a „milosti plné“. Protože Kristus zemřel, také Marie byla podrobena utrpení, smrti a vzetí do nebe. Již na zemi sloužila jako vzor a počátek církve. V nebi se přimlouvá za každého, kdo potřebuje pomoc a prosí o ni ve svých modlitbách. Marie zastává postavení ochránkyně lidí a prostřednice lidské spásy. Svátek Nanebevzetí Panny Marie patří do sedmi radostí Panny Marie, které jsou řazeny k nejvíce zobrazovaným a připomínaným událostem z jejího života.

Nanebevzetí (10).jpg
Svátek bylinkářek Nanebevzetí Panny Marie

Svátek Nanebevzetí Panny Marie doprovází žehnání květin, bylin a semen v kostelích a chrámech, které jsou symbolem její pomoci na základě schopnosti léčit duši i tělo (člověka i zvířete). Motiv květin vychází z křesťanských legend. Podle jedné verze apoštolové pohřbili Pannu Marii na úpatí Olivové hory. Z apoštolů se ovšem opozdil Tomáš. Po příchodu požádal, aby mu apoštolové odsunuli balvan, protože chtěl Pannu Marii naposledy vidět. Poté, co apoštolové hrob otevřeli, zjistili, že se v něm nachází pouze květy růží, lilií a další vonné byliny a květiny. Když apoštolové spatřili v prázdném hrobě zázrak v podobě květin, uvěřili ve vzkříšení (Nanebevzetí) Panny Marie. Tyto byliny a květiny se interpretují jako zástupy mučedníků, andělů a panen, které doprovázely Marii do nebe. 

Květinám a bylinám posvěceným v den svátku Nanebevzetí Panny Marie se přisuzovala zvláštní moc. Za nejúčinnější se považovaly byliny natrhané v blízkosti kapličky, kříže a sochy světce u cesty anebo pole. Konaly se poutě a procesí do kostelů a chrámů, jejichž interiér zdobily kytice připomínající krásu a půvab Panny Marie. Kytice a uvité věnce z polních květin a bylin přinášely bylinkářky a ženy jako obětní dar a poděkování. Kytice nesly různá regionální označení, většinou bylinky, ale také shrabky, kupky nebo důtky. Kytice tvořily nejen byliny a květiny z polí a zahrad (máta peprná, třezalka tečkovaná, starček, heřmánek pravý, mateřídouška vejčitá, vratič obecný, routa vonná, divizna velkokvětá, šalvěj rozmarýna, řebříček obecný nebo dobromysl obecná), ale i zemědělské plody (obilné klasy a makovice) a zahradní květiny (jiřiny a mečíky) nebo lísky a výhonky břečťanu popínavého. 

Složení a druhy bylin se odlišovaly podle oblasti a bylinkářské tradice. Užívaly se však byliny spojované s Pannou Marií a mariánskou symbolikou jako například třezalka tečkovaná (kvítí Panny Marie) nebo třeslice prostřední (slzičky nebo vlásky Panny Marie). Nejčastěji se v kytici nebo věnci objevovalo bylin sedm (sedm bolestí Panny Marie související s osudem jejího syna Ježíše Krista) nebo devět (devět měsíců těhotenství). Posvěcené květiny, věnce, byliny a semena se užívaly nejčastěji v lidovém léčitelství a magii. Posvěcené byliny a kytice se pověsily na domovní dveře, ve stájích nebo ve stavení za svatý obrázek nebo kříž. Provoněly stavení, ale zejména chránily před ohněm, hromy a blesky, krupobitím a povodněmi. Usušenými bylinami se naši předci léčili. Odvary se přidávaly také hospodářským zvířatům do krmení nebo se přikládaly na poraněná místa. Za účelem dobré úrody se přisypaly do pole.