Svatý Martin

            Svátek svatého Martina symbolizuje konec podzimu, uzavření hospodářského roku i pastvy. Začínalo období předzimy trvající do svátku Narození Páně (25. prosince). Ostatně o martinských chladnech hovoří pranostika o svatém Martinovi přijíždějícím na bílém koni. Čeleď a pomocníci na statcích dostávali od hospodáře mzdu a naturálie (obilí, brambory), tzv. sypání, za uplynulý služební rok. Pokud panovala vzájemná spokojenost, smlouvy se prodlužovaly a čeleď zůstávala na další sezónu. Ostatní odcházeli jinam za lepší službou. Odcházející čeleď, zejména mládenci (martínci), se loučili velmi nevázaně a rozmařile, většinou prováděli výtržnosti, projedli a propili podstatnou část své celoroční mzdy. Rychtář svolával obecní hromadu (svatomartinská sýpka), kde se skládaly účty z obecního hospo­daření a urovnávaly spory. Vyplácel obecní služebníky – pastýře, ovčáka, ponocného, kováře a učitele, a uzavíral nové smlouvy.

Na svátek se chystaly zásoby na zimu, sušilo a vařilo se ovoce, pálily se destiláty a dokvašovalo se víno. Na svatého Martina končilo draní peří a nastávalo období přástek, které trvalo po celý advent. Každý večer se scházela děvčata s kolovratem a předla len v některém stavení s velkou světnicí. Konávaly se dobytčí či výroční trhy, poutě, průvody světel, kolední obchůzky a zejména svatomartinské hody a posvícení. Protože se blížil adventní půst, jednalo se o poslední období hojnosti a dostatku, poslední příležitost k veselí a hodování. Od tohoto svátku původně začínala čtyřicetidenní postní doba trvající až do Vánoc.

            Na svatomartinský stůl se pekly martinské husy a pečivo a ochutnávalo se mladé víno. Upečená husa se podávala s ječnými knedlíky a chlebem, teprve později se zelím nebo s vařenou sušenou hlozou (křížaly). K samotné huse se pojí dvě legendy. Podle první legendy husy rušily svatého Martina při kázání, proto si odpykávají trest na pekáči. Druhá legenda je spojována se skromností tohoto světce. Před jeho volbou biskupem se skrýval mezi husami v husníku, které ho však svým kejháním prozradily. Ještě v ten den byl jmenován biskupem. Podle martinské husy se předpovídal průběh zimy. Rozhodující bylo rozmístění podkožního tuku na těle husy a zbarvení její prsní kosti (kobylky). Když měla husa více podkožního tuku, pak byla tužší zima. Bílá prsní kůstka značila tuhou zimu a sníh. Byla-li namodralá, očekávala se sice sněžná, ale mírná zima. V případě, že byla modrá, zima měla být vlhká a blátivá. Naši předci si všímali i způsobu zbarvení prsní kosti. Tmavší kost vpředu znamenala, že tuhá zima přicházela před Vánocemi. Byla-li však zbarvena vzadu, nastupovala zima až po Vánocích. Blána z martinské husy se považovala za lék proti pocení, kuřímu oku nebo omrzlinám, proto se v zimě vkládala do bot.

Podobně jako se svatý Martin podělil o svůj plášť, svatomartinské pečivo darovaly hospodyně čeledi na odchodnou nebo dětem obcházejícím po koledě. Martinské rohlíčky, nazývané také martiny, podkovy, roháče, rohy, zahýbáky nebo vandrovnice, se pekly z pšeničné mouky i ze žitného výražku (na hladko umletá žitná mouka). Plnily se nejčastěji mákem, dále hruškovými, jablkovými či švestkovými povidly, ořechy, perníkem i mrkví a pracharandou (sušené rozdrcené ovoce). Vázaly se do tvaru zahnutého válečku či podkovy. Navrchu se mazaly vejcem, tvarohem a též máslem. Nakonec se posypaly mákem nebo mandlemi. Tvar martinských rohlíčků odpovídá podle legendy podkovám koně svatého Martina. Rohlíčky však mohou připomínat i rohy dobytka, o něž se starala čeleď, a proto souvisely s ukončením pastvy.