Tužebník jilmový Když toužíte dostat škodliviny z těla

Tužebník jilmový Když toužíte dostat škodliviny z těla

Užívá se při horečnatých onemocněních z nachlazení, dále při dně a revmatismu. Má též močopudný účinek.

Latinský název Filipendula ulmaria

Lidové názvy Chlapice, meduničník, vředový kořen, arunkulus, barbarbule, lobaz, lobazník, lavola, třebník, zimničné koření

Popis a výskyt Bylina rozšířená ve východní a střední Evropě.

Zpracování Sbírá se horní část kvetoucí natě, nebo také jen květy.

Účinné látky Flavonové glykosidy (spiraeosid, rutin, hyperin), třísloviny, glykosidy fenolových kyselin, silice (salicylát, salicylaldehyd).

Účinky Užívá se při horečnatých onemocněních z nachlazení, na snížení teploty a na takzvané „vypocení“. Má i mírně močopudný účinek. Lidově i k ošetřování nehojících se ran a při revmatoidních onemocněních.

Rizika Při běžných dávkách bez výraznějších rizik. Vyšší dávky mohou způsobit krvácení do trávicího traktu.

Dávkování Jednotlivá dávka u květů 1 až 1,5 g, u nati 1,5 až 2 g, a to 2 až 3× denně jako nálev (čaj).

Zajímavosti Historicky se tužebník využíval na zakrytí nepříjemných pachů v domácnosti a dával se i do svatebních kytic.

Sbíraná část Nať (Filipendulae ulmariae herba)

Sušení, sesychací poměr Tužebníkovou nať sušíme v průvanu na stinném místě nebo umělým teplem nepřesahujícím teplotu 35 °C. Při dosušení s natí zacházíme opatrně, neboť se listy snadno odrolují. Květy si i po usušení musí zachovat svou běložlutavou barvu. Usušenou nať chráníme před vlhkem. Balíme do jutových nebo polypropylenových žoků.

Doba sběru Červen–srpen