Význam a kult vody v lidové tradici
Od pradávna lidé věřili, že voda má moc léčit, očišťovat a přinášet plodnost. V lidové tradici zaujímá voda výjimečné místo – jako esence života, symbol čistoty i duchovní síly. Vydejte se s námi ke studánkám, pramenům a starým rituálům, které spojují člověka s přírodou.
PhDr. Barbora Půtová, Ph.D., Ph.D. et Ph.D
V lidovém prostředí sehrávala voda ústřední roli a vystupovala jako neodmyslitelná esence života. Voda ovlivňovala lidský život. Zajišťovala nejenom přežití a základ obživy, ale vstupovala i do rituálních obřadů a úkonů, které měly například poli (zemi), domácím zvířatům i ženě přinést úrodnost a plodnost. Voda se kladla do souvislosti s plodivou silou, a dokonce se ztotožňovala s ženským lůnem. Doklady uctívání vody lze vyhledat již u starých Slovanů, kteří zdůrazňovali její ženskost a ženský princip. V důsledku ji označovali ženskými jmény a uplatňovali v jejím popisu charakteristiky typické pro ženy.
Cílem řady obřadů a obyčejů spojených s vodou bylo zabezpečit hojnost úrody a prosperitu rodině i celé komunitě. Vlastnosti vody se využívaly v různých magických a léčebných praktikách. Předpokládalo se, že voda očišťuje, léčí, oživuje i posvěcuje. Vedle dobrotivé síly dokáže také ničit, přinášet zlo a žádat si oběti. Vodě proto patřila i kultovní úcta, která se projevovala vodě pramenité i vodě tekoucí, rose, dešti nebo sněhu.
Lidé uctívali prameny a studánky. Věřili, že se v místě vývěru otevírá země. K pramenům se zdraví i nemocní přicházeli napít zázračné nebo léčivé vody, současně ji vyhledávali i pro osvěžení nebo omytí. Prameny se kromě uzdravení vyznačovaly i jinými účinky, k nimž patřila věštebná nebo čarovná schopnost. Tyto krajinné prvky se uctívaly v rámci poutních míst a v jejich těsné blízkosti se stavěly kapličky nebo poutní místa. Stávaly se nejenom orientačními body, místy modliteb, klidu, zastavení a spočinutí, ale i územím svázanými s pověstí o zázracích, s legendami, pohádkami a také s konkrétními historickými událostmi a osobami.
Pramen často vytryská pod lesem nebo stromem v návaznosti na mužskou symboliku stromu a ženskou vody. U pramenů docházelo k záletům i milostnému aktu. V lidové tradici představovala křišťálová a čistá voda panenství dívky.
Naopak voda špinavá, zakalená vyjadřovala dívku, která ztratila svou čistotu a poctivost. Studánka znamenala počátek lásky nebo počátek nového života. Podle lidové tradice značila čistá voda ve studánce čistotu Panny Marie. Označovala se za oko Panny Marie. Kdokoliv plivl do vody, plivl do jejich očí. Ostatně voda z mnoha studánek vyléčila a působí blahodárně na oční nemoci.
