Yzop lékařský V kuchyni chutná, tělu prospívá

Používá se jako koření. Podporuje normální funkci dýchacího systému.

Latinský název Hyssopus officinalis

Lidové názvy Hyzop, hyzopek, izopek, izop, izobek, bylina poslední pomoci

Popis a výskyt Krátkověký trvalý polokeř s plazivou větvenou lodyhou, na bázi dřevnatějící. Často roste podél cest, na suchých skalnatých stráních a vápencovém podloží. Pěstuje se též jako zahradní keřík. Pochází ze Středozemí, vyskytuje se též v podhůří Kavkazu a na Sibiři, v Česku se pěstuje.

Zpracování Sbírá se nedřevnatá část nati v době květu. Po usušení se zbavuje tuhých stonků.

Účinné látky Silice (0,3 až 2 %, hlavními složkami pinokamfon, α- a β-pinen, kamfen, terpinen, thujon), flavonoidy (hesperidin, diosmin), třísloviny, fenolické kyseliny (např. kyselina rozmarýnová) a další.

Účinky Používá se v kuchyni jako koření. Podporuje normální funkci dýchacího systému (najdeme jej také ve směsích s anýzem a fenyklem). Přispívá k normálnímu stavu kostí a kloubů.

Rizika Čistá yzopová silice se nepoužívá, je kvůli obsahu thujonu toxická.

Dávkování 1 až 1,5 g sušené nati, 2x denně jako čaj (nálev).

Zajímavosti Od dávných časů se yzop používá na odpuzování dotěrného hmyzu. Extrakty a destilovaná silice sloužili k výrobě parfémů a voňavek.

Sbíraná část Nať (Hyssopi herba)

Sušení, sesychací poměr Yzop sušíme na lískách nebo sítech ve vrstvě 10–20 cm na stinném větraném místě nebo umělým teplem, které nepřesáhne teplotu 40 °C. Správně usušený yzop si ponechá svoji barvu – nať je svěže zelená, květy mají modrofialovou barvu. Sesychací poměr 4 : 1.

Doba sběru Červenec–září