Napsala:  Lenka Ardben Kříčková | Čas na čaj a čtení: 2 minuty (připravte si šálek)

Jsou rostliny, které si spojujeme s jarem a jiné zase s podzimem. A pak jsou takové, jejichž čas přichází ve chvíli, kdy slunce stojí vysoko nad krajinou, vzduch voní prohřátou zemí a člověk instinktivně hledá osvěžení. 

Právě v létě naplno vynikne kouzlo aromatických bylin, které potěší nejen svou chutí a vůní, ale i krásou svých květů.

Vedle známé máty či meduňky stojí za pozornost také bylinky, které si v posledních letech nacházejí stále více příznivců. Patří mezi ně aloisie, monarda a agastache. Tyto bylinky dokážou proměnit obyčejnou sklenici vody ve voňavý letní nápoj a záhon v ráj pro včely, čmeláky i motýly.

Aloisie trojlistá - Citronová svěžest léta

Kdybychom měli vybrat bylinu, která ztělesňuje letní svěžest, byla by to aloisie (Aloysia citrodora), známá také jako verbena citronová. Stačí mezi prsty promnout jediný lístek a vzduch se naplní čistou citronovou vůní. Není ostrá ani vtíravá, spíše jemná a elegantní, jako sluncem prohřátý kvetoucí citronový sad.

Její svěží citronová chuť a vůně vyniknou ve studených nápojích, domácích limonádách i bylinkových koktejlech a dodávají jim lehkost a přirozenou svěžest. V letní kuchyni nachází široké uplatnění. Její jemné aroma krásně doplní ovocné saláty, dezerty i kombinace s malinami, broskvemi, meruňkami nebo jahodami. Několik čerstvých lístků ve džbánu studené vody vytvoří jednoduchý osvěžující nápoj, který si vystačí i bez přidaného cukru. 

Aloisie je oblíbená také pro tradiční využití na podporu trávení, relaxace a celkové pohody. Pozornost současného výzkumu přitahují její antioxidační vlastnosti i možný přínos pro kvalitu spánku a regeneraci po fyzické námaze.

Aloisie pochází z Jižní Ameriky. Do Evropy ji přivezli španělští a portugalští mořeplavci. Brzy si získala oblibu v evropských zahradách, kde byla ceněna nejen pro svou výraznou citronovou vůni, ale také pro příjemnou chuť nálevu připravovaného z čerstvých nebo sušených listů.

V našich podmínkách není aloisie zcela mrazuvzdorná, a proto ji nejčastěji pěstujeme v nádobách, které lze před příchodem zimy přenést do bezmrazého prostoru. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti v dobře propustném substrátu a při přiměřené zálivce. Při dobré péči vytvoří bohatě olistěný keřík, jehož listy je nejlepší sklízet ještě před rozkvětem, kdy jsou nejvíce aromatické. 

Domovem monardy je Severní Amerika, kde ji původní obyvatelé využívali jako aromatickou bylinu. Připravovali z ní nápoj známý jako Oswego tea a její listy používali také jako tradiční koření. Později si našla cestu do evropských zahrad, kde byla ceněna nejen pro svou krásu, ale i nezaměnitelnou vůni.

Monardě se nejlépe daří na slunném stanovišti, dobře však prospívá i v lehkém polostínu. Ocení humózní půdu a dostatek vláhy, zejména během letních veder. Postupně vytváří mohutné trsy a při pravidelném odstraňování odkvetlých květů se odmění bohatým a dlouhým kvetením.

Agastache anýzová - elegance letní zahrady

Agastache (Agastache foeniculum) patří k rostlinám, které si člověk často zamiluje nejprve očima a teprve potom chutí. Její elegantní klasy květů se vznášejí nad záhonem jako barevné svíce a dodávají letním výsadbám lehkost i půvab.

Stejně působivá jako její vzhled je i její vůně. Dodnes si zachovala pověst výrazně aromatické rostliny. Po promnutí listů se rozvine sladce kořenité aroma připomínající anýz, lékořici a jemný nádech fenyklu. Právě tato neobvyklá kombinace vůní dává agastache její osobité kouzlo. 

Čerstvé listy se přidávají do nálevů, domácích limonád nebo ledových čajů. Jemně nasekané vyniknou také v ovocných salátech, marinádách či dezertech a krásně se doplňují s broskvemi, meruňkami i citrusovými plody. Květy lze využít jako jedlou dekoraci nebo je zamrazit do kostek ledu, které dodají letním nápojům nevšední vzhled i jemnou vůni.

Agastache však není jen ozdobou letních záhonů. Po staletí nacházela své místo také v tradičním bylinářství, kde byla ceněna především pro podporu trávení a dýchacích cest. Pozornost současného výzkumu přitahuje také její antioxidační potenciál.

Agastache pochází ze suchých oblastí Severní Ameriky, kde byla součástí tradičního bylinářství místních obyvatel. 

Daří se jí na slunném stanovišti v dobře propustné půdě. Na rozdíl od mnoha jiných bylin snáší poměrně dobře i sušší podmínky. Je to krátkověká trvalka, která se na vhodném stanovišti ochotně vysemeňuje, takže se na zahradě objevuje znovu i v dalších letech.

BROSKVOVÁ LETNÍ LIMONÁDA S ALOISIÍ

Budete potřebovat (na 1 litrový džbánek)

3 zralé broskve

1 větší hrst čerstvých listů aloisie

2–3 lžíce medu (podle sladkosti broskví)

šťáva z ½ citronu

500–600 ml jemně perlivé minerálky

hrst drceného ledu

snítka čerstvé aloisie nebo květ chrpy či heřmánku na ozdobu