Svatojánské rituály

PhDr. Barbora Půtová, Ph.D. et Ph.D. 17. 6. 2022

Svátek svatého Jana Křtitele (24. červen) je spojený s nástupem letního slunovratu, jehož původ pochází ještě z pohanských dob. Začíná léto, čas plodnosti a úrody. Slunce, zdroj světla a tepla a předpoklad pro bohatou úrodu, doputovalo k obratníku Raka a bude se navracet zpět k rovníku. Nastává nejdelší den a nejkratší noc. Slunce v tento den ztrácí svoji moc, proto v souladu s pohanskými představami ožívají nadpřirozené síly a otevírá se brána mezi světy. Odtud pramení řada obyčejů, zvyků a rituálů. Naši předkové o svatojánské noci využívali potenciálu živlů vody a ohně, věštili a čarovali, sbírali devatero bylin nebo hledali květ zlatého kapradí a poklady ukryté ve skalách.

Svj_rituály (6).jpg
Svatojánské rituály

V předvečer svatojánské noci se lidé vypravovali k čistému prameni nebo studánce, která představovala vstup do jiného světa, světa přírodních bytostí a duchů. V pramenech, studánkách i v potůčcích žijí vodní víly a rusalky, jež jsou k lidem příznivé a štědré. K břehům vodních toků se proto přinášely dary (květiny, mince, korálky aj.) a naopak se odnášela zázračná a léčivá voda, která dokázala zahojit rány a zranění. Koupel ve studánce nebo v řece před východem slunce sloužila k očistě těla i ducha, odvrácení nemoci, omlazení a zkrášlení. Procházka ranní rosou přinášela sílu a svěžest. 

O svatojánské noci naši předkové zapalovali ohně na každém vyšším kopci. Oheň symbolizuje slunce, které se nachází na vrcholu sil. Po letním slunovratu se dny neprodlužují a síla slunce začíná slábnout. Teplo a světlo, vydávané ohněm, pomůže slunci doplnit jeho síly. Pálení ohňů zároveň blahodárně ovlivňovalo úrodu, ochraňovalo proti negativním silám a nemocem a pohlcovalo veškeré zlo, jež se během svatojánské noci probouzelo. Svatojánské ohně lidé přeskakovali pro udržení zdraví. Přes oheň nebo přes žároviště se převáděl i dobytek, čímž si zajistil ochranu proti moru a čarovné moci. Kolem ohně tančili chlapci a dívky s uvitými věnci ze svatojánských bylin, které prohazovaly plameny. Pokud věneček dokázal mládenec zachytit, zajistil si pár věrnost. Ohně se přeskakovali i v páru pro podpoření silné a stálé vazby mezi mužem a ženou. Zapalovala se také březová košťata a vhazovala se do vzduchu. Pokud koště hořelo při letu, a dokonce ještě na zemi, ten, kdo je vyhodil, měl být živý po celý budoucí rok. V případě, že koště při letu uhaslo, ten, kdo koště hodil, měl do roka zemřít. Na ochranu proti pohromám se z kopců pouštěla hořící kola, jež vyjadřovala slunce klesající z vrcholu oblohy a zkracující se dny. Podle způsobu hoření a plápolání ohně se předvídala budoucnost. Pokud oheň hořel rovně a vysoko, bylo možné očekávat bohatou úrodu ovoce. Padající jiskry pak znamenaly hojnost úrody obilí. Pro zajištění dobré úrody se popelem ze svatojánského ohně hnojily pole a sady. Ohořelé kousky dřeva, popel a uhlíky se přinášely do příbytků a stájí nebo se zakopávali pod práh na ochranu proti požáru, blesku a učarování.

Svatojánské čarování se vztahovalo zejména na sběr bylin a milostnou magii. K milostné magii sloužil lesní vřes a kopretina (svatojánské kvítko), kterou si svobodná dívka utrhla na svátek svatého Jana na louce. Během vytrhávání okvětních lístků opakovala slova chalupa, zahrada, statek, mlýn. Podle toho, na které slovo připadl poslední okvětní lístek, odtud měl pocházet budoucí nápadník a manžel. Sběr devatera bylin probíhal v předvečer svátku svatého Jana, kdy mají rostliny nejsilnější účinky a největší sílu. Některé byliny mají moc očarovat láskou, jiné zase ochránit před nemocemi nebo před zlými mocnostmi. Devatero svatojánských bylin se mělo sbírat na devíti různých místech – na devíti lukách, paloucích a mezích. V průběhu sběru dívka nesměla po celou dobu promluvit a ani se zasmát nebo ohlédnout. Sběr provázela různá zaříkávání, milostné verše nebo písně. Mezi svatojánské byliny patřily především kapradí a třezalka (krevníček), která roní krev svatého Jana. Dále se k nim řadí kopretina, růže, heřmánek, jitrocel, mateřídouška, svízel nebo pelyněk. Druhy bylin se odlišovaly podle oblasti. Z bylin si děvče spletlo věnec anebo si jimi naplnilo škapulíř nebo voničku, kterou si vložilo na noc pod polštář. Ve snu se dívce pak zjevil její vyvolený. Tvář vyvoleného se mohla dívce zjevit i na hladině vody, pokud věnec vhodila do vody ráno. 

Uvitými věnci z devatera bylin se zdobily dívky, ale i světnice, stodola a chlév. Dívky věnce pouštěly také po vodě, někdy do proudu potoka vhazovaly pouze samotné květy. Pokud věnec doplul daleko, dívka se mohla provdat ještě téhož roku. Pokud uvízl, znamenalo to, že sňatek tento rok ještě neuzavře. Věnec zachytával mládenec, který k sobě chtěl připoutat pozornost konkrétní dívky. Věštilo se i podle stavu bylin. Před svátkem svatého Jana se natrhané byliny položily na okno. Pokud si do druhého dne zachovaly svěžest, měl nastat příznivý rok. Nasbírané byliny se z důvodu zajištění ochrany zavěšovaly do příbytku nebo do stodoly. V zimě a na jaře se přidávaly dobytku před prvním krmením do potravy. Z nasbíraných bylin se při léčení nemocí a pro utužení zdraví vařil čaj a připravovaly odvary. 

Na svatojánskou noc se nejenom probouzí tajemné mocnosti, ale rozestupují se skály a otevírá se země vydávající své poklady. K dosažení pokladu je potřeba vyhledat zlaté kapradí kvetoucí o půlnoci. Jeho čarovný květ způsobuje nositeli neviditelnost a porozumění řeči zvířat, rostlin a stromů. Hledající však musí překonat různé překážky a nástrahy. Nesmí překročit bludný kořen, musí se vyhnout lesním duchům a odolat bludičkám, které ho lákají k bažinám. Pokud poklad objeví, smí si odnést pouze tolik, kolik sám unese, jinak by jeho duše pro hamižnost propadla peklu. Svinuté listy mladého kapradí se nosily ve škapulíři na ochranu před zlými silami. Nasbírané a usušené kapradí se v období sucha pálilo za účelem přivolání deště.